Pamatuji si, když mi moje máma pořídila můj první mobilní telefon. To mi bylo asi třináct anebo čtrnáct let. A abych se vám přiznala, byla jsem v sedmém nebi a nevěděla jsem ani, jak mojí mamince poděkovat. Byla jsem naprosto nadšená, že už mám konečně vlastní mobilní telefon a musím vám říct, že to nebyl úplně obyčejný mobil. Byl to skvělý mobil, který už měl barevný displej a byl plochý a měl taky fotoaparát. A taky moje sestra, která byla o dva roky mladší, tak ta měla úplně obyčejný tlačítkový mobilní telefon. A měla mobil dřív než já, což vám ihned vysvětlím. Protože rodiče mi starý tlačítkový mobil taky nabízeli, ale já jsem ho nechtěla. Přeci se nebudu ztrapňovat mezi kamarády a pak i ve škole, že bych jediná z celé školy a snad taky z party a z ulice měla obyčejný tlačítkový mobil, který váží opravdu hodně. Nechtěla jsem ho.
Vždyť takový mobil se nedá nosit ani v kapse. A jak jsem byla ráda, že mi maminka pořídila chytrý plochý mobilní telefon, tak jsem ho šla ihned ukázat kamarádce. Byla jsem nadšená a těšila jsem se, co mi kamarádka na ten mobilní telefon řekne. A jaký jsem tak spěchala, tak jsem zakopla o chodník a spadla jsem. A vy už nyní víte, co se asi stalo.
Ano, bylo to tak. Mobil mi spadl na zem a celý displej mi křupnul. Byla jsem z toho nešťastná. Měla jsem odřená obě kolena a taky vyvrknutý kotník, ale to mě vůbec nezajímalo. Mě vadilo to, že mám zničený mobilní telefon, které jsem měla ani ne hodinu. A byla jsem v šoku a když se tohle dozvěděla moje máma, tak byla naštvaná ale taky ji to mrzelo zároveň. Mrzelo jí, že jsem zase smutná a štvalo jí, že má zničené drahý mobil, protože tento mobilní telefon mi koupila maminka, za poctivě vydělané svoje. A už je tomu deset let zpátky, ale stále na to myslím a je mi z toho smutno. Taky se vám někdy stalo něco podobného?