První mobil jsem dostala na střední škole. Bylo to takové to pádlo s anténkou, malým displejem a tlačítkovou klávesnicí. Byla to velká změna v životě. Najednou jste mohli kdykoliv mluvit s přáteli nebo si esemeskovat. Posílat si smajlíky a hrát různé hry. O posílání fotek nebo videí jsme si mohli nechat zatím jen zdát. Na druhou stranu jsme tak trochu ztratili soukromí. Byli jsme neustále dosažitelní. Jistě, řešení se našlo – odložit mobil a vypnout zvuk. Nikdo nás pak nerušil. Ano, byla to velká změna. Dnes už je technika mnohem dále a dnešní teenageři si vůbec neumí představit život bez mobilu. Co si budeme povídat, ani mnozí dospělí.
Když se zamyslíte, jak moc mobil do vašeho života zasahuje, jak moc ovlivňuje váš život, dovedete si představit, že by najednou zmizel? Co by bylo všechno jinak? Když pomineme děti, které jsou na něm závislé a byly by naprosto zoufalé ze ztráty komunikační technologie, z nemožnosti hraní her, být na síti, lajkovat, fotit a natáčet videa a ty pak sdílet, co by se změnilo pro nás dospělé?
Najednou bychom nebyli v online kontaktu. Kdybychom si potřebovali zavolat, museli bychom jít k veřejnému telefonu (jestli tedy ještě nějaký poblíž existuje). Začali bychom zase posílat dopisy a pohlednice ve větší míře. Domlouvali bychom si tak schůzky a nebo osobně. Chodili bychom na ně včas a kdyby to nešlo, posílali bychom někoho se vzkazem. Nerušil by nás doma zvonící a pípající mobil, pokud bychom si nenechali zavést pevnou linku. Kdyby někdo něco potřeboval domluvit, přišel by osobně, takže osobní setkání by byla opět četnější. Nevěděli bychom spoustu informací z facebooku a už vůbec nečetli hloupé komentáře, které se často vyskytují. Nebylo by to pro náš mozek úlevné? Myslím, že čas od času není na škodu mobil odložit a ať se svět zblázní. Slunce vyjde i další den, i kdybyste mobil ztratili. Díky tomu zjistíte, že vlastně máte mnohem víc času na sebe a rodinu, přátele.