Hrad vznikl na popud krále Vladislava II. již ke konci 12. století, důvodem k jeho vzniku byla složitá situace na západních hranicích, kde německý markrabí Děpolt z Vohburgu zabíral území českého království častými průniky a postupnou kolonizací. Loket se tehdy stal pevnou oporou této oblasti, která zesílila v době panování Přemysla Otakara II., tehdy byl hradní komplex přestavěn a rozšířen zhruba do dnešní podoby.
Městská sýpka a věznice
V 15. století částečně poškodil tuto pevnost požár, který se šířil z jednoho z domů v podhradí, ovšem hradní celek zůstal zachován a podrobil se pak renesančním úpravám v době, kdy jej spravovali Šlikové. V polovině sedmnáctého století bylo posíleno opevnění a téměř celých sto let zažíval objekt největší rozkvět. Začátek úpadku přišel po požáru, v roce 1725, ten celý komplex značně poškodil a hrad pak sloužil jako městský sklad obilí. Od počátku 19. století byl pak využíván po stavebních přestavbách interiéru jako městská věznice a tomuto účelu byl následně obětován celých dlouhých 150 let. Od roku 1950 je prohlášen za památkovou stavbu a současně byl jmenován městskou památkovou rezervací.
Městská památková rezervace obehnaná hradbami
K nejvíce působivým zážitkům patří pobyt v historickém centru na Masarykově náměstí, uzavřeném renesančními fasádami kamenných domů. Ubytování Loket a okolí bývá nezapomenutelné, centrum města je považováno za klenot západních Čech. Památková rezervace je koncipována jako kruhový útvar v říčním ohybu, sevřený řekou Ohří od severozápadu až k severovýchodu. Meandr odděluje pouze dvě stě metrů široká skalní průrva obehnaná zachovalými městskými hradbami. Procházky podél centra s výhledem na řeku a okolní zalesněný terén jsou velice působivé, zvláště v podvečer, kdy jsou domy osvětleny, a kdy vynikne jejich neobvyklá krása.